Kameny.eu – Přírodní kameny, kamenné dlažby a obklady

Žuly, též granity, jsou hlubinné vyvřelé horniny. Za žuly se považují všechny hlubinné horniny, které obsahují podstatné množství draselných živců, kyselých plagioklasů a křemene. Žuly jsou obvykle do šeda zbarvené s modrým odstínem, známé jsou ovšem také červené žuly (rapakivi). Žuly jsou stejnoměrně zrnité (eugranitické), občas porfyrické. Struktura je hypidiomorfně zrnitá.

Hustota žul se pohybuje kolem 2,80 g/cm3. Odlučnost žuly je kvádrovitá někde tlustě lavicovitá, vyskytuje se také sloupcovitá a kulovitá odlučnost, nepravidelně polyedrická odlučnost je typická pro zvrásněné oblasti.

Mineralogickými složkami žuly jsou především živce (ortoklas a plagioklas), křemen, slídy (muskovit a/nebo biotit) a amfibol (hornblende). Žula obsahuje také malé příměsi magnetitu, granátu, zirkonu a apatitu. Vzácně obsahuje i pyroxen a velmi vzácně železem bohatý olivín a fajalit.

Žuly lze dělit na čtyři typy:

• I–typ žuly derivované tavením dříve exitujících magmatických hornin.
• S–typ žuly vzniklé tavením původně sedimentárních hornin.
• A–typ žuly typické pro riftové zóny a stabilní kontinentální oblasti, anorogenní žula.
• M–typ žuly vyskytující se v oceánských ostrovních obloucích, jsou podobné svým složením I-typu.

Výlevným ekvivalentem žuly je ryolit. Žilným ekvivalentem žuly je žulový porfyr.

Žula se vyskytuje v hlubinných tělesech – plutony a pně. Granitoidy tvoří z velké části zemskou kůru pevnin.

Česká republika

Český masív – Českomoravská vrchovina, Šumava, Český les, Smrčiny, Krušné hory, Krkonoše, Železné hory, Jizerské hory.

Svět

Fichtelgebirge (Smrčiny), Bavorský les, Schwarzwald, Odenwald, Lausitz, Centrální Alpy, Norsko, Švédsko, Finsko.

Slovo žula pochází z německého Sohle = podklad, podloží. Slovo granit pochází z latinského granum = zrnko. V odborné terminologii se dnes již výhradně používá označení granit.

Slouží jako stavební kámen, používá se také na dlažby. Rozpukané žuly se používají na štěrk.